Obsah

Obnova divadla ve 20. století

Po dlouhém uzavření a zanedbání běžné údržby bylo divadlo na konci 50. let v téměř havarijním stavu, zejména kvůli vysoké vlhkosti v budově. Po decentralizaci památkové péče byl zámek pod správou ONV, který na dostatečnou péči o celý areál neměl potřebnou kapacitu ani odbornost. Složitou situaci v divadle zhoršovala i letní představení Jihočeského divadelního festivalu v letech 1958–1966, při kterých divadelníci přes zákaz používali i původní dekorace a jevištní techniku.

V roce 1966 bylo divadlo po několika letech dohadů uzavřeno. Nekoncepční práce v první fázi obnovy jeho stav ještě zhoršily a měly za následek i likvidaci některých částí vybavení. Opravena byla střecha a fasáda a teprve po několika letech se začalo pracovat na projektu celkové obnovy.

Průzkumy, studie a projektová činnost zabraly celá 70. léta; první studie obnovy a prezentace divadla z roku 1972 se v následujících letech několikrát upravovala a měnila. Pod hlavičkou SÚRPMO (Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů) byl pod finálním projektem podepsaný Václav Girsa, který už jako soukromý architekt (GIRSA AT) navrhoval i pozdější práce v divadle i celém zámeckém areálu.

Jeviště zámeckého divadla v průběhu první fáze obnovy v 70. letech. Foto archiv NBD

Stavební obnova divadla proběhla v letech 1980–1984. V jejím průběhu byla upravena střecha divadla: nastavením krokví překryl dosavadní úžlabí nový, vyšší hřeben a střecha byla místo tašek pokryta šindelem. Divadlo bylo plynováním zbaveno dřevokazných hub a hmyzu a vlhkost v interiéru upravil odvětrávací systém pod novými podlahami. Po restaurování nástěnných maleb v hledišti byly práce opět na nějakou dobu úplně přerušeny.

Nekoordinované opakované použití několika druhů fungicidních a insekticidních přípravků způsobilo znečištění divadla chemickými látkami, které se naplno projevilo na přelomu 80. a 90. let. Po podrobných průzkumech proběhla v roce 1992 hlavní fáze dekontaminace, při které bylo z divadla odstraněno několik tun kontaminovaného prachu a suti.

Mezi lety 1994 a 1997 byl vybudován depozitář veškerého divadelního vybavení v tzv. Renesančním domě, přiléhajícím k divadlu. Aby bylo možné umístit sem velké dekorace, vznikla v patře zrušením původní dispozice, úpravou krovu a zvýšením střechy rozměrná depozitární hala. Radikální úprava byla po úpravě střechy divadla v 80. letech největším zásahem do siluety zámku od poloviny 18. století a provázely ji velké spory mezi zastánci úprav a proti tomu záchrany domu v jeho původní podobě.

Pohled na jeviště zámeckého divadla po dokončení stavební fáze obnovy, před obnovou jevištní části. Foto Věroslav Škrabánek  Pohled na jeviště zámeckého divadla v průběhu osazování restaurovaného jevištního portálu, 1992. Foto Věroslav Škrabánek

Do budovy bylo postupně soustředěno všechno divadelní vybavení, které je tak možné studovat a opravovat v těsné blízkosti divadla. Depozitář funguje také jako příležitostné divadelní muzeum pro zainteresované publikum.

Restaurování dekorací představuje samostatnou kapitolu obnovy, první části byly opraveny už na začátku 60. let. Od 70. let byly dekorace uloženy v bývalé synagoze ve městě a do divadla se přesunuly až na konci 90. let. Na jevišti se používají kopie těch částí, kterým by pohyb při výměnách uškodil, tedy prospektů, sufit a opony.

Jeviště divadla bylo obnoveno v 90. letech. Složitá jevištní mašinérie a následně všechno ostatní vybavení bylo restaurováno podle konceptu „funkčního muzea“ tak, aby bylo možné nejprve pochopit a pak i předvést původní funkce všech částí vybavení. Chybějící prvky mašinérie byly rekonstruovány podle dochovaných částí, postupně se kompletoval osvětlovací systém a postup obnovy prověřovaly funkční zkoušky, během kterých se kromě stavu a funkce jednotlivých součástí vybavení zkoumala i jejich souhra s muzikanty, herci a zpěváky. Celé představení bylo poprvé předvedeno v roce 2000. V tomto procesu hrála velkou roli i Nadace barokního divadla, založená v roce 1993, která se významně podílela na financování restaurátorských prací a koncipovala a organizovala celý proces funkčních zkoušek a studijních představení (podrobně o tom od roku 1997 referovaly např. každoroční přílohy Jihočeského Deníku).

Jedna z prvních zpěváckých a muzikantských zkoušek na obnovovaném jevišti, 2. polovina 90. let. Foto Pavel Slavko

K prohlídkám s průvodcem bylo divadlo znovu otevřeno v roce 1997. Kromě prohlídek je divadlo po obnově využíváno jako funkční exponát, kde je možné v přísně kontrolovaném ochranném režimu a v autentických podmínkách studovat divadelní principy 18. století. Restaurátorské práce pokračovaly i po otevření divadla a přestože jejich největší část byla už dokončena, na obnově původních funkcí složitého celku je stále dost práce.

Náročná stavební a restaurátorská obnova zámeckého divadla v Českém Krumlově, která se protáhla na více než třicet let, dokonale prověřila možnosti a limity naší novodobé památkové péče. Stejně jako samotná obnova se běžným postupům současné památkové péče vymyká také způsob prezentace a využití této jedinečné památky.

 

Jiří Bláha, Zámecké divadlo v Českém Krumlově. obnova a prezentace  

 

   Podrobně o obnově divadla pojednává kniha, kterou vydal v roce 2016 Národní památkový ústav:

   Jiří Bláha, Zámecké divadlo v Českém Krumlově: Obnova a prezentace