Obsah

Zámecké divadlo za Schwarzenbergů (v 18. století)

Po propuštění eggenberských komediantů v roce 1691 se v divadle až do konce eggenberské éry zřejmě téměř nehrálo. Následující období knížat ze Schwarzenbergu, kteří panství zdědili v roce 1719, už má odlišný charakter – reprezentativní produkce dvorské herecké společnosti vystřídaly soukromé zábavy, ve kterých pro své potěšení účinkovala sama šlechta se svými přáteli.

Výjimkou měl být rok 1732, kdy se českokrumlovský zámek chystal na návštěvu samotného císaře Karla VI. Její součástí měla být i tradiční dvorská slavnost, narozeninová opera L‘Asilo d‘amore  v zámeckém divadle. Poté, co císař nešťastnou náhodou zastřelil knížete Adama Franze Schwarzenberga na lovu v Brandýse, byla návštěva zrušena a představení se později se odehrálo v Linzi.

V roce 1741 převzal panství kníže Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782). Jeho svatba s Marií Terezií z Lichtensteinu ve stejném roce byla také začátkem nové etapy divadelního života krumlovského zámku. Jistá odmlka nastala až po předčasné smrti kněžny v roce 1753. Schwarzenbergové v té době hráli častěji na jiných místech zámku – menší divadlo bylo zařízeno ve Zlatém, dnešním Zrcadlovém sále; jeho vybavení bylo zrušeno až před úpravou sálu v roce 1768. Stále se však používala i budova eggenberského divadla, přestože už tou dobou nebyla v dobrém stavu a bylo nutné ji průběžně opravovat. Kníže Josef Adam upravoval od 40. let celý zámecký areál a součástí rozsáhlé obnovy byla i přestavba divadla v letech 1761–1762 a jeho vnitřní vybavení v letech 1766 a 1767.

 

Otevření až ke svatbě 1768

Obnovené zámecké divadlo hrálo velkou roli při oslavách svatby Johanna Nepomuka ze Schwarzenbergu s Marií Terezií z Öttingen-Wallersteinu v létě 1768. To vedlo některé autory k často opakované domněnce, že svatba byla také hlavním důvodem k přestavbě divadla a při její příležitosti se zde také poprvé hrálo. Ve skutečnosti považoval kníže Josef Adam divadlo za hotové už v srpnu 1766, kdy zde bylo také provedeno první představení. V dalších letech, kdy už bylo divadlo v provozu, se však ještě doplňovaly dekorace a další vybavení.

 

Ve 40. letech se v Českém Krumlově inscenovalo množství textů inspirovaných produkcí vídeňského Divadla u Korutanské brány, často s tematikou populární komedie dellarte; postavy těchto dramat v kostýmech, dodnes zachovaných v zámeckých depozitářích, se v roce 1748 objevily i na Ledererových malbách Maškarního sálu. I v dalších letech se na jevišti střídaly francouzské a německé komedie nebo veselé opery buffy. Významné místo měl dobově velmi populární žánr baletů-pantomim. Hrála se i díla psaná přímo pro českokrumlovské divadlo, jako např. často zmiňovaná „svatební“ opera schwarzenberského dvorního skladatele a učitele hudby Giuseppe Scarlattiho Dove è amore è gelosia (1768).

Kromě Schwarzenbergů samotných v divadle nejčastěji účinkovali přátelé a častí hosté knížecího páru, hrabata Gundakar a Marie Dominika z Thürheimu. V hledišti usedala i další spřátelená šlechta a vyšší úředníci a při vybraných představeních i pozvaní hosté z města.

 

Omyl o tom, že v divadle se téměř nehrálo

Krumlovský archivář Jiří Záloha, který hledal informace o divadelním provozu v účetních knihách, tvrdil, že se v zámeckém divadle v 18. století téměř nehrálo, protože o tom nejsou záznamy v účtech a „co nebylo vyúčtováno, se nestalo“,  i když tomu neodpovídalo bohaté vybavení divadla a množství divadelních textů v zámecké knihovně. Až pozdější badatelé našli množství dokladů o čilé divadelní aktivitě v jiných typech archiválií, především v knížecí korespondenci. V účtech nacházíme většinou jen doklady větších slavností, při kterých byli placeni muzikanti nebo stráž v divadle, ale menší – a častější – soukromé produkce v nich většinou zaznamenány nebyly.

 

V divadle se samozřejmě hrálo jen při pobytech knížecí rodiny v Českém Krumlově, nejčastěji v létě a na začátku podzimu. I po přestavbě divadla se občas hrálo i v jiných místech areálu – v zámeckých sálech, zahradě nebo v nedalekém Kvítkově dvoře. Divadelní představení bylo většinou součástí pestřejších zábav s plesy, hostinami a zahradními slavnostmi.

Už při rekonstrukci krumlovského divadla v 60. letech plánoval kníže i zřízení menšího divadla na zámku Hluboká; nakonec ho nechal vybudovat až Johann Nepomuk v roce 1778. Od konce 18. století se většina schwarzenberských produkcí přesunula tam, protože menší divadlo zřejmě lépe vyhovovalo soukromému charakteru většiny představení. Z Českého Krumlova sem byly půjčovány kostýmy a možná i některé části dekorací.