Obsah

Zámecké divadlo ve 20. století

I přes úřední zákaz z roku 1898 se v zámeckém divadle ještě v letech 1903 a 1906 odehrálo několik akcí, převážně koncertů; poté už zřejmě zůstalo mimo provoz. Dalo by se také říci, že zájem o divadelní představení v uzavřené budově postupně vystřídal zájem o historickou hodnotu zachovaného vybavení. Zejména divadelní kostýmy byly opakovaně půjčovány na výstavy (asi poprvé už v roce 1892 na velkou divadelní výstavu do Vídně) a vitríny s nimi byly od roku 1911 trvale vystavené v dnešním Zrcadlovém sále.

V roce 1930 vydal teatrolog Jan Port článek o divadle, ve kterém poprvé zhodnotil jeho význam a shrnul známá fakta o jeho historii. Části divadelního vybavení a dokumenty o divadle byly také součástí velké výstavy Pražské baroko v roce 1938.

Pohled na páté nádvoří s divadlem a Renesančním domem a na chodby nad Plášťovým mostem z galerie ve druhém patře zámku. Foto Bruno Kerschner, okolo 1940   Pohled na zámecké divadlo s Renesančním domem z Křížového vrchu. Střecha nad divadlem a Renesančním domem stále v původním tvaru – dvojitá střecha s vnitřním úžlabím. Dobová pohlednice, asi 1962. Foto Alexandr Paul

Ve stejném roce se Krumlov stal součástí německé říše. Poslední majitel JUDr. Adolf Schwarzenberg emigroval a majetek schwarzenberské primogenitury byl v roce 1940 zkonfiskován gestapem. Po válce byl převeden pod národní správu, následně zestátněn samostatným zákonem (tzv. Lex Schwarzenberg), a převeden pod Zemský národní výbor. V roce 1950 vybrané zámky převzala Národní kulturní komise a o tři roky později Státní památková správa (SPS). Od té doby je zámek s divadlem ve správě památkových institucí. Zámecké divadlo bylo před válkou i po ní uzavřeno, nepoužívalo se a nevětraná budova rychle chátrala.

Pod hlavičkou SPS proběhl v roce 1957 podrobný průzkum a dokumentace divadla. Článek Jiřího Hilmery a fotografie Čestmíra Šíly se na dlouhou dobu staly hlavním zdrojem informací o divadle.

Dekorace Obležené město na jevišti zámeckého divadla při průzkumu v roce 1957. Foto Čestmír Šíla   Výstava o divadle v chodbě mezi Maškarním sálem a hledištěm divadla, instalovaná po průzkumu v roce 1957. Reprofoto NBD

V roce 1958 se v areálu zámku konal po několikaleté přestávce třetí ročník Jihočeského divadelního festivalu. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích zápasilo po celé 20. století s vhodnými prostorami k hraní a exteriérové produkce na různých místech se pro ně staly vítaným rozšířením záběru a někdy i nutným provizoriem; důležitou roli v tom hrál scénograf Joan Brehms. Kromě představení v zámecké zahradě, kde Brehms ve stejném roce postavil první verzi svého otáčivého hlediště, se tehdy také poprvé hrálo i v zámeckém divadle (soupis představení). Už v dalším roce se divadelníci pokusili i rozhýbat původní mašinérii a při představeních také dost necitlivě manipulovali s původními dekoracemi. V dalších letech se snaha využít divadlo k stále většímu počtu představení střetla s odpůrci takového využití, kteří správně poukazovali na to, že divadlo a jeho vybavení je příliš cenné, živelná představení mu škodí a je nutné je nejprve důkladně opravit a zabezpečit proti dalšímu poškození. S vidinou rychlého restaurování bylo divadlo nakonec v roce 1966 uzavřeno a po komplikované obnově bylo znovu otevřeno až v roce 1997.

Molière, Tartuffe (JDF 1961, Jihočeské divadlo, r. M. Fridrich). Foto V. Hyhlík   G. Rossini, Signor Kartáč (JDF 1958, Jihočeské divadlo, r. O. Haas). Foto Leopold Hermann

Součásti obnovy jeviště divadla byly v 90. letech funkční zkoušky jednotlivých prvků, na které bylo většinou zváno jen odborné publikum nebo sponzoři obnovy divadla. Práce v roce 2000 vyústily v kompletní experimentální představení, která se v následujících letech přesunula z vědeckých konferencí do programu několika letních festivalů. Zámecké divadlo je v turistické sezóně provozováno hlavně jako samostatná prohlídková trasa, ale v rámci limitovaných představení je zde možné zažít jedinečnou atmosféru divadelního představení v duchu 18. století.

Zámek s divadlem je od roku 1989 národní kulturní památkou a v roce 1992 byl spolu s historickým jádrem města zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zámek je ve správě Národního památkového ústavu – Územní památkové správy v Českých Budějovicích.