Obsah

Budova zámeckého divadla

Předchůdcem dodnes zachované budovy schwarzenberského divadla na 5. zámeckém nádvoří bylo divadlo eggenberské. Kníže Johann Christian z Eggenbergu (1641–1710) angažoval v roce 1675 profesionální hereckou skupinu a pro její účinkování nechal zřídit jeviště v Jelením (dnes Maškarním) sále v zámku. Knížecí eggenberští dvorní herci, „Fürstlich-Eggenbergischen Hof-komödianten“, představovali ve své době výjimečný kulturní fenomén a ještě dlouho po propuštění z knížecích služeb ovlivňovali kulturní život v celé střední Evropě.

Divadlo v zámku zřejmě brzy přestalo vyhovovat a v roce 1680 se kníže rozhodl postavit samostatnou divadelní budovu Ta vyrostla na 5. zámeckém nádvoří, poblíž hospodářských a fortifikačních staveb, nedaleko mohutné hradby z 15. století zvané Plášť, kolem které vedl ve středověku hlavní vjezd do hradního areálu. U této hradby stála nedokončená palácová stavba z konce 16. století, používaná jako vinopalna a prádelna (dnešní Renesanční dům).

Zámek Český Krumlov na pohlednici Josefa Wolfa vydané v roce 1935. Vlevo vzadu divadlo s Renesančním domem   Zámecký areál na mapě stabilního katastru z roku 1826. V kroužku budova divadla s Renesančním domem

Stavba divadla byla do roku 1682 pod střechou, pracovalo se na ní ještě v letech 1683–84 a dokončena byla v roce 1686, kdy bylo také strženo staré jeviště v Jelením sále. Budova se opírala za západě o Renesanční dům, na severu o starší hradební zeď; nové části budovy byly hrázděné (ne dřevěné, jak se často tvrdí) a budovu překryl vysoký krov krytý šindelem.

Autoři stavby nejsou známí, přinejmenším část však stavěl polír Giovanni Maria Spineta a literatura hypoteticky předpokládá i účast hlavního stavitele eggenberské přestavby zámeckého areálu, Giacoma Antonia de Maggi. Dekorace do divadla dodal Johann Martin Schaumberger ze Salzburgu, který už dříve maloval kulisy do divadla v Jelením sále. Během stavby i v následujících letech je doplňovali eggenberský malíř Jindřich de Veerle, zodpovědný i za výmalbu hlediště a fasád divadla, a jeho krumlovský kolega J. Anneis.

Budovu divadla spojují se zámkem chodby nad Plášťovým mostem. Ta nižší z nich spojila Jelení sál v zámku s hlavní lóží v hledišti, ta vyšší, zbudovaná až po začátku 18. století a prostupující krovem divadla a Renesančního domu, galerii ve druhém patře zámku s nově budovanou zámeckou zahradou.

Plán eggenberského zámeckého divadla a Renesančního domu, zřejmě z doby úpravy a dostavby Renesančního domu v polovině 18. století. Foto archiv NBD   Eggenberské divadlo s Renesančním domem na intarzované vedutě Českého Krumlova ze 30. let 18. století. Foto archiv NBD

Eggenberští herci byli z knížecích služeb už v roce 1691 propuštěni. V divadle se od té doby hrálo asi jen výjimečně; ještě na začátku schwarzenberské vlády (od 1719) se v budově konaly asi jen drobné opravy. V roce 1725 se zřítila část starší chodby u jižní zdi divadla, další větší oprava je doložena i o deset let později. Zřejmě menší opravu prováděl v roce 1746 Antonio d’Agostini, známý ze stavby divadla u Pražského hradu. Větší práce proběhly i po dokončení přestavby Jeleního sálu v zámku, který v roce 1748 vyzdobil malbami Josef Lederer a který je dnes známý jako Maškarní sál. Z opraveného sálu byla vybudována nová, širší chodba do divadla a v divadle nová hlavní lóže.

Po roce 1750 dostavěl polír Josef František Fortini (1727–1762) k divadlu přiléhající Renesanční dům. V přízemí byly vybudovány stáje (to souviselo s nedávno dokončenou zimní jízdárnou na dolním konci zámecké zahrady), v patře několik bytů pro knížecí zaměstnance a v několika místnostech zůstalo i zázemí divadla.

V roce 1756 předložil Fortini knížeti Josefu Adamovi ze Schwarzenbergu (1722–1782) první návrh na stavbu nového divadla, protože to staré se „začínalo hroutit“. Kníže odsouhlasil až další návrh v roce 1760, stará stavba byla stržena a v letech 1761–1762 byla dokončena hrubá stavba nového divadla; stavební práce vedl Fortiniho nástupce Johann Jobst. Nová, dodnes stojící budova, byla postavena o něco užší než staré divadlo, hrázděné stěny nahradily zděné a budova dostala nový, taškami krytý krov se středním úžlabím.

Bofasáda divadla z pátého zámeckého nádvoří. Foto Jiří Bláha   Část Renesančního domu (úplně vlevo), zámecké divadlo a chodby nad Plášťovým mostem, pohled z Kájovské ulice. Foto Jiří Bláha

 

Andrea Altomonte a jeho „autorství“ divadla

Literatura často a ráda opakuje tvrzení o tom, že schwarzenberské divadlo bylo postaveno „podle plánů“ architekta a divadelního inženýra Andrey Altomonta (1699–1780), který byl po práci u vídeňského dvora ve schwarzenberských službách a v Krumlově navrhoval např. zimní jízdárnu v zámecké zahradě. Jediné dosud známé plány divadla však zpracovali schwarzenberští políři Fortini a Jobst. Altomonteho jméno se v bohaté archivní dokumentaci v souvislosti s divadlem nevyskytuje a ikdyž je možné předpokládat, že některé otázky zejména jeho vnitřního vybavení konzultoval, o jeho podílu na stavbě divadla nejsou žádné doklady.

 

Pozdější datování stavby divadla

Většina starších textů o divadle také nezaznamenala stavbu divadelní budovy na začátku 60. let a přestavbu divadla datuje až do let 1765–1768. Hrubá stavba byla přitom hotová už v roce 1762 a byla součástí rozsáhlejších úprav celého areálu, probíhajících už od 40. let 18. století.

 

Vnitřní vybavení divadla bylo zařizováno až po přestavbě Plášťového mostu a chodeb nad ním, která proběhla v roce 1764. Od konce roku 1765 se dokončovaly vnitřní konstrukce (např. šatny za jevištěm) a budovalo se jeviště a galerie; na podobě hlediště se přitom podílel i knížecí syn Johann Nepomuk. Jevištní mašinérii vyrobil vídeňský truhlář Lorenz Makh, oponu, dekoracevýzdobu hlediště malovali také vídenští malíři Johann Wetschel a Leo Merkel.

V létě roku 1766 bylo divadlo podle knížete hotové a v srpnu už se v nové budově několikrát hrálo. Dekorace a další vybavení byly doplňovány ještě v následujících dvou letech; v roce 1768 ještě malíři dekorací vyzdobili chodby ze zámku do divadla a do zahrady a v místě zrušeného starého divadla vymalovali dnešní Zrcadlový sál.

V následujících dvou stoletích se v divadle uskutečnily už jen drobné opravy. Zpevnění krovu v roce 1879 částečně znemožnilo funkci létacích strojů nad jevištěm. Úpravám z bezpečnostních důvodů na konci 19. století se divadlo už vyhnulo a v téměř nezměněné podobě se tak zachovalo až do dnešních dnů.

Hlavní vstup do divadla, v patře chodba z Maškarního sálu do knížecí lóže. Foto Jiří Bláha   Pohled na spojovací chodby nad Plášťovým mostem a budovu divadla z galerie ve druhém patře zámku. Foto Pavel Slavko

Jednoduchá stavba divadla nijak nevybočuje z výtvarně nepříliš ambiciózních úprav celého zámeckého areálu. Členění jeho fasád navazuje na o něco starší Renesanční dům a na chodby nad Plášťovým mostem a dům zvenčí nijak nemanifestuje svůj účel (jak jsme zvyklí z divadelní architektury pozdějších dob). Bohaté vnitřní vybavení přitom odpovídá vysokému dobovému standardu a velmi se podobá např. o něco honosnějšímu dvornímu divadlu ve vídeňském Schönbrunnu, upravovanému téměř ve stejné době.

Přes svůj soukromý charakter je krumlovské divadlo velmi prostorné, což bylo dáno už velkorysým založením eggenberské stavby, a přinejmenším půdorysnou dispozicí i vybavením jeviště mohlo směle konkurovat veřejným divadlům té doby (ta měla ovšem v hledišti většinou několik pater lóží nad sebou). Pro rodinné zábavy bylo dokonce možná až příliš velké, takže v pozdějších letech dávali Schwarzenbergové přednost menšímu divadlu na zámku Hluboká (1778).

Větší stavební zásahy do divadelní budovy s sebou přinesla až její obnova ve 20. století. Největší část stavebních prací proběhla na začátku 80. let; v interiérech při nich byla vyměněna podlaha, skrývající odvlhčovací systém, a po restaurování se do hlediště už nevrátily přepážky dělící původně parter na dvě části. Výraznou změnou prošel exteriér stavby: namísto dvojité střechy s vnitřním úžlabím, překrytým od 60. let plechem, dostalo divadlo vyšší valbovou střechu, krytou namísto tašek šindelem. Podobná změna postihla v 90. letech i přilehlý Renesanční dům, kde byl vybudován depozitář divadelního vybavení.